Rád bych se s vámi podělil o dojmy z víkendové návštěvy lyžařských středisek Mölltaler Gletscher a Ankogel. Obě střediska leží v Korutanech nedaleko obce Flattach. Lyžařská centra leží ve vzdálenosti 550 km od hranic ČR.

Základní věcí bylo sehnat v blízkosti středisek víkendové ubytování. Google a rakouský portál o lyžování Bergfex během chvilky nabídl několik tipů na vhodné penziony. Z nabídky jsme nakonec zvolili penzion Truskaller. Cena za noc se snídaní v penzionu je podle webu 26€. V ceně je snídaně a také bonus v podobě časově neomezeného volného vstupu do městských lázní v Mallnitzu. Věřte tomu, že večer návštěva lázní příjde vhod. Bazén, vířivka, čtyři druhy sauny – vše v ceně noclehu. Snová relaxace po dni stráveném na sjezdovce . Majitelka penzionu měla velmi příjemný a pohodový přístup. Nepožadovala žádnou zálohu za ubytování, pozdní příjezd (před půlnoci) nebyl problém, příprava snídaně na smluvenou hodinu, u snídaně nám dokonce nabídla zprostředkování nákupu skipasu. Díky tomu jsme měli dvoudenní skipas SKIHIT platný do obou středisek Ankogel i Mallnitz o 6€ levnější než u pokladny. V penzionu je k dispozici wifi. Původně nám majitelka nemohla nabídnout třílůžkový pokoj, proto nás první noc ubytovala v apartmánu. Nakonec jsme v apartmánu mohli za cenu pokoje zůstat až do neděle. V neděli po snídani jsme ubytování i skipas zaplatili na jednom účtu a vyrazili na svah. Protože jsme v místě byli autem, dopravovali jsme se mezi středisky a ubytováním po vlastní ose. Bez auta by však také nebyl problém, neboť zastávka skibusu je vzdálena pouze 10 metrů od ubytování.

Mölltaler Gletscher (http://www.gletscher.co.at) nabízí na 53 km sjezdovek možnost celoročního lyžování. Podle webu je ledovec na svazích vrcholu Schareck nejvzdálenějším ledovcem v Rakousku. Jedná se však spíše o marketingovou propagaci lyžařského areálu, neboť má středisko od května do června technickou přestávku. Tato přestávka se však v některých letech kvůli nedostatku sněhu natáhne až do srpna.

To však nic nemění na faktu, že sezóna na Mölltaler Gletscher je hodně dlouhá. Dostatek lidí ve středisku je vidět i na investicích do infrastruktury. První lanovka na vrchol byla zbudována v roce 1987. O tři roky později byla zbudována podzemní dráha. Z parkoviště, odkud „není nic vidět“ vás  čtyři a půl kilometrů dlouhá podzemní lanovka do jiného světa. Pro mě jako člověka, který nikdy tak velké středisko nenavštvívil šlo opravdu o jiný svět. Po jízdě nejlepší podzemní lanovkou v Evropě se rázem octnete ve sněhovém ráji sevřeném působivým panoramatem okolních Alpských vrcholů. Po výstupu z vagonku podzemní dráhy pokračujete s davem ke kabinkám, které vás vyvezou do výšky 2800 metrů. Cestou se je rozhodně na co dívat .

Z kabinek vystoupíte v blízkosti moderní restaurace Panorama, která se pyšní prostornou terasou a velkými okny, přes které si můžete pohled na okolní vrcholy vychutnat z útulného prostředí jídelny. V budově je kromě restaurace k dispozici také WC a uzamykatelné skříňky, kam můžete bez obav a zdarma odložit své věci.

Od restaurace můžete vyrazit na sjezdovky na dolní části svahu nebo využít pohodlnou šestisedačkovou lanovku a vyrazit na samý hrot vrcholu Schraneck. Výhled z výšky 3200 metrů nejsem schopen popsat. Pohled na nejvyšší horu Rakouska Grossglockner, tyčíci se do výšky 3798 nad mořem a štíty Alp je nutné si vychutnat. Pokud chcete mít pěknou vrcholovou fotku, doporučuji fotografii u kříže, který máte po vysednutí z lanovky po pravé ruce. Ke kříži vede cca 12 metrů dlouhé ocelové lano po kterém se dá pohodlně vyšplhat. Slůvko „pohodlně“ berte prosím v tomto případě s rezervou – pokud nemáte s pobytem ve výškách nad 3000 metrů zkušenosti, zakusíte jak se mají chleb zakusují horolezci. Osobně jsem po třech metrech musel padnout do sněhu a dát si chvilku pauzu, neb jsem nemohl popadnout dech. Výhled od křížku taky stojí za to.

Až se dostatečně nabažíte pohledu do okolí, můžete vyrazit některou sjezdovkou dolů do údolí. Vpravo se můžete podívat na řádění snowkitařů. Jejich kousky opravdu berou dech.

Úprava sjezdovek ve středisku a kvalita sněhu byla během naší navštěvy dokonalá. Čerstvě porolbovaný prašan, široké sjezdovky bez lidí. Pravý lyžařský ráj.

U dolní lanovky je najetá stopa pro běžkaře, na svahu tu a tam narazíte na snowalpinisty.

Večer jsme zrelaxovali v městských lázních a padli vyčerpáním.

Další den ráno jsme po snídani vyrazili do střediska Ankogel (www.ankogel-ski.at). Středisko leží přímo za vesnicí Mallnitz kousek od penzionu. Do střediska vás vyveze dvojkabinková lanovka. Pro děti a lyžařské začátečníky je u dolní stanice lanovky připraveno několik kotev  a široký svah s mírným sklonem. Z dvojkabinky můžete vyrazit po červené zpět do údolí k parkovišti, vy však spíše přesednete na trojkabinku, která vás vyveze do nejvyššího místa střediska ve výšce 2630 metrů. Svahy jsou ze všech stran uzavřeny pod štíty okolních hor. Neužijete si sice výhledů jako na Gletscheru, přesto je však panorama střediska velmi působivé. Vrchol na kterém leží sjezdovka je členem skupiny Ankogelgruppe (Hochalmspitze – 3 360 m), která nese jméno po nedalekém vrcholu Ankogel. Z horní stanice kabinkové lanovky můžete pokračovat na kotvu, k prostřední stanici lanovky nebo až do údolí. Malý počet lanovek je největší slabinou střediska. Čekací doby na kabinku jsou cca 10 minut a cesta nahoru zabere i půl hodiny. Proto je lepší točit kotvu a kabinkovou lanovku zkoušet jednou za čas. Také množství lidí ve středisku je vyšší než na Mölltaler Gletscher.

Odpoledne jsme na Ankogel zažili nádherné počasí. Ve vzduchu se vznášely nepatrné ledové krystalky, vzduch kouzelně jiskřil a došlo i na halové jevy v podobě slunečního sloupu. Lyžařský víkend v oblasti Flattachu byl velmi působivý a díky příznivému počasí patří k nezapomenutelným okamžikům v mém životě.